Opět hlídky po pěti hodinách, nad ránem nás trochu překvapil autopilot, co hlásil nízký stav baterie. Ale vzhledem k tomu, že už jsme se blížili ke vstupu do atolu, startovali bychom motor tak jako tak. Nicméně je to další úkol, který je potřeba vyřešit. Společně s motorem člunu, který někdy ne a ne nastartovat. Maupiti je jeden z atolů, který má úzký vjezd, který je naštěstí značený, ale musíte jej následovat a být v pohotovosti. Do takových míst vjíždíme jen s proudem, který jde s námi. Opak by byl nerozum. A jeden z nás (haha, pravidelně já), stojí na přídi a hlídá případná riziková místa. Korály nebo i jiné překvapení na dně. U většiny atolů, které vídáme na mapě anebo i navštěvujeme je někde ve vstupním kanálů pravidelně zaznačený vrak jiné lodi. Což tuto operaci dělá ještě dobrodružnější.

Nejdříve jsme zakotvili u menšího z ostrovů, s pláží necelých 200 metrů od lodi. V okolí jsou i další lodě, ale všichni od sebe udržujeme dostatečný odstup pro soukromí posádek, ale i pro možnost volného pohybu na kotvách. Zkoušíme tu kotvit na dvě kotvy. Abychom se tolik netočili a byli stabilnější. H. vyráží se zadní kotvou ve člunu a pádluje za Kagou. Kotvu spouštíme zásadně tam, kam se dokážeme případně potopit. H. je v tom stále nejlepší, ale víc jak 6 metrů si zatím netroufá (už brzy to bude 10). Na tomto kotvišti vydržíme pár dní, zkoušíme opravit motor člunu a i procvičit rybolov. Z Brna jsme přiletěli i s dárkem od dědy J. - házecí sítí. Ryb je tu mnoho a tak je to dobrá praxe. Nicméne se ukazuje, že hodit síť zvládne kdekdo, ale ulovit něco je věc jiná. Na Huahine Itu jsme si pořídili i prut. Při plavbě za sebou většinou táhneme vlasec s háčkem, tak chceme zkusit i prut a uvidíme jak nám to půjde. Brzy se ukazuje, že šance na úlovek se s prutem sice zvýšily, ale naše úspěšnost ne. V podstatě při prvním užití prutu nám jej zlomí pravděpodobně mečoun, kterého naše návnada zaujme. Naštěstí pro nás máme ještě jeden, ale ten je především T. a není na žádné táhnutí za lodí stavěný, ten bude třeba otestovat až v nějaké laguně.

❮❯

1 / 6

Po dvou dnech jsme se přesunuli k hlavnímu ostrovu s vesničkou. Koupili čerstvé bagety a ráno vyrazili na vyhlídku. "Pršelo, klouže to," jak nás varovala paní u vstupu na stezku, naštěstí ne tolik. Výstup nám zabral sice delší dobu než jiným vyhlídky chtivým, ale s tím se dá počítat bez ohledu na počasí. Na vrchol jsme dorazili už za krásného počasí s jasným sluncem nad hlavou. Je to jedno z těch dechberoucích míst. Jste nahoře v místě, které je široko daleko nejvýš a všude pod Vámi jen voda. Ta začíná v laguně atolu a pak postupně tmavne do dáli. Nikde jiného nic není. Maupiti jsme odtud měli na dlani.

U vesnice jsme se taky stali WiFi upíry, místní veřejná síť tu ovšem fungovala jen v pracovním týdnu, o víkendu jsme se museli internetově postit. Navštěvujeme místní tržiště, kde děti okouzlují jednu z místních babiček a získávají od ní jako dárek banánový chléb. Olizují se až za ušima.

Maupiti je také místo, kde řešíme první zdravotní komplikace. Naše nejmladší začíná mít po celém těle pupínky, co se nalévají. Nesvědí, nepálí, ale rostou všude. Co teď? Díky internetu jsme v kontaktu s naší pediatričkou, ale stabilita připojení vyžaduje odesílání fotek na několikrát. A pak í díky časovému posunu čekat, co dál. Kromě toho zapojujeme i babičku, doktorku, a ta obchází své kolegyně kožařky. Pak už mají jasno, stafylokoková infekce. Ideálně řešit antibiotickou mastí...kterou v zásobách nemáme. Píšeme si i s kamarádkou, pharmaceutkou, jak na to? "Než začneme s divokými přípravami mastí...nemáte náhodou...?" "Nemáme." Na palubě máme antibiotika, která tedy nasazujeme a zapojujeme i betadinu. Tou nejmladší natíráme do zlatova. A samozřejmě "vyhněte se slunci", je trochu oříšek. A tak se Z. ocitá v mém tričku, co má jak velkou večerní róbu a na hlavě kloubouk, aby nebyla na sluníčku ani špička nosu. Odteď tak bude ještě alespoň dalších 9 dní, dokud neukončíme kúru. Ani další zpráva z Brna, která zní - a čekejte, že to chutnou i kluci, není zrovna potěšující. Ale aspoň už víme, oč se jedná. Kluci poté už prozkoumávají okolí spíše sami a my držíme dámskou hlídku na lodi i přes den.

❮❯

1 / 6

A jak je možné, že jsme na dalším ostrově Polynésie, když už jsme opustili zemi? Maupiti není port of entry, vstupním bodem, a tak pokud jej chcete navštívit měli byste o tom úřad informovat. To jsme udělali při vyřizování náležitostí na Raitea. Máme povolenou zastávku tady a i na ještě odlehlejším Maupiha. Taky se nám na Maupiti vybavila slova našeho průvodce Sikiho, že navštívíme jeho domov. On totiž z tohoto ostrovu původně pochází, ale od jeho poslední návštěvy už uplynulo mnoho let.