Zátoka Saweni je sousední od Vuda maríny, v podstatě jsme tak byli za rohem od maríny v chráněném kotvišti a zadarmo. Paráda. Od Lautoky to není daleko, zhruba pět mil. Takže jen co jsme vše dokoupili a oslavili H. narozeniny palačinkami k večeři na přání oslavence, mohli jsme se další den přesunout. V Saweni jsme se schovávali před bouřkou a na část dne, kdy byly vlny nejhorší jsme se na spřáteleném katamaránu schovali do klidu... Teda schovali, u nich to také houpalo, ale zrovna v této části větru a vln méně než u nás. Což se později zas prohodilo a nabízeli jsme jim klidnější útočiště u nás doma.

Na Sneeches mají tři kluky, kteří věkově odpovídají všem našim dětem. A jako bonus je jejich rodný jazyk angličtina, takže to je pro naše děti parádní procvičování. Seznámili jsme se ještě na Tonze, kam dopluli i s podáskou z Nového Zélandu. Posádka s nimi doplula na Fidži a tam se jejich cesty rozešly. Rodina pokračovala druhým rokem v průzkumu Fidži, posádka si hledala další loď k posunu po světě.

Společně jsme udělali výbornou pizzu na večeři, která nám od té doby zůstala v jídelníčku jako stálice. Moc se nám líbil přístup - předpoklad, že máte rádi sýt je základ. A tak od té doby jedině dvě vrstvy sýru na pizzu! Taky jsme konečně dokončili proces registrace rádia na Polsko. A tak jsme mohli otestovat nové AIS a fakt, svítíme jako Polsko! Kagou s francouzskou vlajkou, tak definitivně doplula a ze Saweni Bay už odjíždí polská.

❮❯

1 / 6

Zvídavý čtenář si jistě řekne, a proč ne Česká republika? Inu, polská registrace je holt snazší. Respektive nároky na vlajku Polska je snazší splnit nežli ty české. Česká vlajka vyžaduje každoroční technickou kontrolu stavu lodi, tedy úředník musí navštívit loď a zjistit jestli splńuje podmínky. A také - od známých, co českou vlajku v Evropě mají, víme, že není ani snadné příslušný správní poplatek ze registraci platit. Není často kam. Oproti tomu polská registrace je jednorázová záležitost a máte splňěno na celý život.

Zatímco já s dětmi trávila, co nejvíce času na břehu nebo u sousedů, H. stihl také učesat elektrické rozvody za přístrojovou deskou. Chvílemi to u nás vypadalo jak na veletrhu vodičů. S blížícím se koncem měsíce jsme se postupně přípravovali na plavbu k hlavnímu městu. Naše cesty se Sneeches se tak zase rozešly, oni na malé ostrůvky a my k hlavnímu měste. Vzhledem k tomu, že to byla cesta na stoupačku, rozhodli jsme se jí rozdělit na několik dní.

❮❯

1 / 8

První podvečer jsme dorazili k Likuri ostrovu. Také známému jako ostrov Robinsona Crusoe. Hned první večer k nám dorazila loďka z resortu a zjišťovala, co tu děláme. Druhý den jsme vyrazili na břeh a užili si pobyt v resortu se vším všudy. Využili jsme snad všechny dostupné vodní aktivity (kajaky, hobby cat, bazén, moře a pláž) a večer si vychutnali výbornou večeři a fireshow. Byla to naše první tématická pacifická noc. Koukali nejen děti, ale i my. Narozdíl od ostatních hostů, co dorazili na večeři a show, byla naše cesta domů kratší. Jen pár set metrů na loď. Oni museli až na břeh hlavního ostrova přes jeden kilometr. Další den ráno jsme zas vyrazili o ostrov dál. Opět na stoupačku a ve vlnách co přicházeli s větrem. Tak rozhoupání jsme se přesunuli k další zastávce.