Sedmdesát mil mezi Pangai a Neiafu přístavem jsme zvládli za jeden den a nad ránem druhého jsme už v mlze připlouvali k doku v Neiafu. Z NFL (Noforeignland) jsme věděli, že kousek od doku je vrak lodi a tak je třeba dávat pozor při příjezdu. A taky se vyhnout všem rybářským lodím. Dok slouží totiž zejména rybářům, ale úředníci jej vyžadují ke kontrole lodí také. H. nás zašel ohlásit na celní správu a imigrační. To stačilo. U rybářů jsme si domluvili doplnění vody do nádrží lodi. Už jsme skoro na suchu a aspoň nějakou sladkou vodu ke sprchování a umývání nádobí potřebujeme. Už se ji nesnažíme pít. Pijeme balenou.

Hned v zápětí se ukázalo, že jsme nalěteli, sice jsme jednomu z rybářů zaplatili za užití kohoutku s pitnou vodou, ale on k tomu neměl žádnou pravomoc. Dokonce jsme se s ním podělili o náš úlovek, který jsme už neměli jak uchovat! Důvěřuj, ale prověřuj. H. se opět zaklíná, že odteď už platí jen pokud dostane potvrzení o zaplacení. To se ukazuje jako nejlepší taktika.

Chvíli po nás připlouvá další loď, obří katamarán. S dětskou posádkou! Po třech měsících, tak konečně nebudeme sami, ale s jinou lodí. Oni musí vyřídit vstup do země a tak se budeme muset od mola posunout do kotviště. Záliv u města je hodnocen jako cyklonový kryt, tak bezpečný údajně je. Takže se vyvazujeme a pouštíme větší loď. Já předtím jetě stihnu zaběhnout do prádelny. Mám plnou gemmu a dvě IKEA tašky veškerého oblečení, které nám tou dobou na lodi už začínalo pomalu pochodovat. Dámy nám jej vypraly a vyvoněly nádherně. Jen ten jeden den chodíme jako Adama a Eva. Všechno muselo pryč. Deště z přejezdu na Aitutaki, po cestě do Tongy a vůbec celková vlhkost nás dohnaly.

V zátoce jsme na bóji strávili pár dní, dohnali nákup surovin a místní trh nám umožnil doplnit i čerstvé ovoce a zeleninu. Abychom se tu mohli pohybovat je třeba znovu opravit motor člunu, tady to na pádla nepůjde. To se H. naštěstí jakžtakž podaří a tak můžeme jezdit. Nejstarší T. se tak podívá na palubu Samadhi za novým kamarádem. Můžeme do jeskyní, ale tam přeci jen raději s doprovodem jiného člunu...

V zátoce je podstaně živěji než jsme byli za poslední měsíce zvyklí. Jsou tu lodě, které tu kotví celoročně, ale také některé, které jsme postupně připlouvají. Kromě nás jsou tu i naši známí Nomade, noví známí Smadhi a každým dnem připloouvají další a další lodě. Neifau je na to zařízené, ráno v osm se na kanálu nejdříve 16 a poté přeladit, spustí zprávy pro jachtaře. Za dobu našeho pobytu se relace prodlužovala úměrně narůstajícímu počtu lodí a lidí. S přibývajícím počtem lodí se také rozšiřovala nabídka v kotvišti, mohla jsem si tak i zaskočit na jogu. Lekci vedla jiná jachtařka, co dorazila až po nás. Později jsme se potkali i se SV Sneeches a jejich třemi malými námořníky. Původně si o nás mysleli, že jsme Francouzi, protože Kagou zatím stále vysílá na AIS francouzskou registraci. Takže na nás spustili a my je vyvedli z omylu. S námi si francouzštinu neprocvičí.

Do průzkumu Vavau jsme se pustili podstatně poctivěji než na Hapai. Navštívili jsme zátoky a ostrůvky, prošli papájový sad, pustili se do vyřezávání zvířátek ze dřeva,... Taky jsme oslavili narozeniny šesté narozeniny T., ale dort už příště snad jedině kupovaný. Nějak nám tu nejdou krémy, tak jak nám šly doma. Nejstarší námořník se podíval i do podvodní jeskyně a do jiných jsme zavítali i na člunu. Některé ze zátok byli dříve obydlené a dokonce se tu i něco pěstovalo, ale lidé postupně odešli. My jsme tak získalli asi pět kilo limetek na šťávu a jako zdroj vitamínů.

Na Vavau jsme strávili skoro tři týdny, dorazili jsme 4. května a odjíděli 24., mladšímu T. jsme slíbili,že narozeniny bude slavit jinde než brácha. Část té doby jsme byli se Samadhi, část se Sneeches. Část sami. Na jednom z ostrůvků nás pozvali k tabuli a my se výměnou podělili o naše jídlo s nimi. Dostali jsme dýni jako dárek a nějaké papáje a banány. S těmi zatím bojujeme, protože na Tonze mají jiné než jsme zatím zvyklí. Některé je třeba tepelně upravovat před konzumací a na to naše děti nemají trpělivost. Ze společného času se Samadhi jsme si taky odnášeli nový, pro nás, elektrický motor. Měli další pro návštěvy a už jej nebudou potřebovat. Nám naopak vypomohl v případech, kdy zlobil ten velký, protože to stále nebylo stoprocentní.

❮❯

1 / 7

Vavau skýtá množství malých ostrůvků s dramatickými výhledy a příbojem, co láme skály. Dostali jsme se na některé, kde jsme mohli běhat sami nazí, protože nikdo jiný tu nebyl. Snad až na ptáky. Na jiném jsme hledali pozůstatky usedlosti německých romantických spisovatelů, hučení příboje tomu dodávalo grády. Ale následné zbavování se hlinky, která byla až červená, taková legrace nebyla.

❮❯

1 / 11

S blížícím se koncem měsíce jsme věděli, že chceme pokračovat dál. Jednak už nám pomalu hlásili z mariny ve Fidži, že tam míří anebo už dorazily některé z našich objednávek. A druhak tu byl slib mladšímu, narozeniny bude slavit v jiné zemi. A tak jsme se 24. května připravovali na cestu. Už od příjezdu jsme věděli, že jediný způsob jak projít úředním šimlem (při odjezdu i příjezdu ) je uvázání se u rybářského mola, které ten den bylo obzvlášť plné. Ocitli jsme se v dobré společnosti mezi dvěma loďmi, které taky čekali na dokončení formalit. Byli to naši známí Sneeches a druhá loď sice s kajmanskou vlajkou, ale polskou posádkou! Postupně jsme prošli odbavením a vyráželi směr západ. Vzhůru na Fidži.

Odjížděli jsme z království velryb aniž bychom viděli jedinou, holt nezačala jejich sezóna. Třeba je potkáme někde dál po cestě.