Vyráželi jsme v pondělí 7.10. a v úterý odpoledne jsme byli na mooringu maríny. Tahle noční plavba byla velice příjemná, náročnější část nastala až v závěru při proplouvání do Port Villa. Kde bylo třeba sledovat dopravní lodě a hlídat hloubku v plavební dráze při vstupu do zátoky. Ta byla překvapivě nízká a celá dráha až nebezpečnépě úzká. Jo a taky dráty. Mezi pevninou a ostrovem v zátoce je totiž vysoké napětí. Já si o drátech načetla dopředu, H. trochu překvapily. Nicméně pro nás žádné riziko, jsou vysoko dostatečně. Bylo to tak asi poprvé, co jsme připlouvali někam, kde jsem měla lepší znalost podmínek než H. Vůbec to nebyl špatný pocit.

Vypravili jsme se do obchodu a to byl najednou šok. Malí námořníci stáli před regály s neobvyklou nabídkou. Poprvé od Polynésie jsme zas měli bagety! A i jiná nabídka v mrazících, chladících boxech anebo obecně v regálech... Na zeleninovém trhu jsme se nedokázali skoro krotit jak se nám všechno líbilo. Nejen ovoce a zelenina, ale i květinový trh plný barev a vůní. Do večeře jsme se pak už neodtrhli od dětského hřiště, co tu je.

❮❯

1 / 5

Z maríny jsme se pak přesunuli do blízké zátoky, kde o víkendu slibovali fireshow od místní mládeže. A opravdu to stálo za to. Je to pro ně způsob jak přilepšují svým rodinám a pro některé se z toho stala i hlavní pracovní náplň. Show i zvuk byla skvělá. A rozhodně můžeme doporučit. Jen čas tu mají dost na háku, takže avizovaný začátek v šest hodin večer byl dost volným úvodem na osmou hodinu. My toho využili a strávili čas na pláži, sami si zacvičili a za akrobatili, jak říkají děti. Po samotné show nechávají učinkující diváky vyzkoušet lehčí triky, nám taky půjčili náčení, ale nemohli tušit, že H. dřív sám žongloval a dělal triky s ohněm. Takže se mu postupně v rukou objevilo podstatně víc náčiní než jiným divákům. Asi se to nezapomíná, podobně jako jízdá na kole? Taky jsme tu prozkoumali blízký ostrůvek s potápěním. Můžete se tu i potopit a do podvodní schránky hodit svůj pohled. Původně jsme si mysleli, že se potopíte a podvodní kamera Vás zabere. To by byla pěkná pohlednice! Odtud jsme se pak vraceli do maríny a města.

❮❯

1 / 3

Další den jsme vyrazili do Modré laguny. Cestou tam nás svezl řidič místního autobusu (mikrobusu) William a vyprávěl nám o svém domovském ostrově - respektive jednom z nich, kterým je i Tanna. Taky o své rodině, skončilo to tak, že jsme se domluvili i na cestu zpět a těšili se na návštěvu u jeho rodiny. Na Efate je opět jedna hlavní cesta a díky francouzskému vlivu...ano, jezdi se tu jako v nebritské Evropě!

❮❯

1 / 3

Voda v laguně je brakická díky kombinaci pramenité vody a mořské vody, které se tu potkávají. Byla úplně jiná než jsme zvyklí. A všechno bylo tak modré! Den jsme tak strávili v liánách a skoky do vody. Začínali jsme dost při zemi a s postupujícím časem a zkusenostmi se propracovávali dál. Taky tomu pomohli místní zaměstnanci, co fungují jako Vaši největší fanoušci případně akrobaté, co ukazují triky...ty si pak prostě chcete zkusit taky.

Odpoledne pro nás dojel opět William a svezl nás zpět do města a k sobě domů. Po cestě jsme byli na farmě jednoho z jeho bratranců, kde jsme dostali několik banánů a papají. Strávili jsme s celou rodinou příjemný večer a naplánovali si další společný den. V sobotu jsme pak vyrazili na celý den na blízkou pláž, kam nás dovezla tentokrát Kagou. Willova rodina je jedna z těch, co zrovna začíná tak trochu znova. Jejich předchozí větší dům zničila příroda minulý rok a tak momentálně šetří na stavbu nového a žijí v podnájmu. V prosinci 2024 jsme pak sledovali jak na Port Villa dopadla další přírodní zkouška v podobě zemětřesení, pár dní jsme s nimi neměi žádné spojení a báli se, co se mohlo stát. Naštěstí jim nic, Will poslal Juliannu a děvčata z Efaté pryč hned jak to šlo a domů se pak vraceli až po dvou měsících. To už bylo naštěstí Port Villa zase opravené.

My na Mele beach strávili pár dni před sobotou a hlavně jsme tu byli na fireshow! 🔥🎇 Takže jsme věděli, kam jedeme. Pro Willa s rodinou to také nebyla novinka, pláž je známá i mezi místními. A i pro ně je fireshow vítaným zpestřením. Bohužel jsme tu na další už nezůstávali, museli jsme spěchat zpět do města.

❮❯

1 / 2

No a pak už se chýlil pomalu náš čas odjezdu, Kagou a i posádku bylo třeba připravit na přejezd do Austrálie. Důkladný úklid, prohlídka surovin na palubě,... Ještě krátké rozloučení s Julianou, Wiliamem a jejich rodinou a v pondělí už vzhůru na západ!

P.S. Prý za deset let zas v Port Villa ❤️