Vyrazili jsme ze Suvy s řekli si, že když už jsme se doplavili až sem, byla by škoda nedokončit okruh. A tak se nám povedlo naše vůbec první obeplutí čehokoliv 😅 někdy s východem slunce jsme překročili linii naší trasy mezi Vanua Levu a Viti Levu z doby před dvěma měsíci, kdy jsme ze Savusavu spěchali, ale pomalu do Vuda mariny.

Při noční plavbě a přeháňce se mi podařilo při zavírání oken skřípnout si v jednom prst z oken prst. A to velice důkladně, chvíli nebylo úplně jasné jak moc hluboce. Naštěstí jsem nepřišla ani o nehet, ale peknělně to bolelo aspoň tři týdny. Na lodi máme lékarničku a tak se zas jednou hodila. Nejvíc mi na mokvající ranku pomáhalo stříbro ve spreji, které má mít antiseptické účinky, takže ránu rovnou čistilo a snad i hojilo.

První zastávka byla Yasawaira, nejsevernější cíp a tamní vesnice. Ale ouha, přijeli jsme o prázdninách. Většina obyvatel byla buď na cestě anebo zrovna odjížděli do Lautoky, škola zavřená. A navíc přicházely vlny do kotviště a houpaly nás až moc. Po předání sevusevu nás nechali prozkoumat vesnici, ale zároveň to bylo tak vše, co nám nabídli k průzkumu. Měli toho zkrátka sami dost, je to jako návštěva, která se u Vás objeví v den Vašeho odjezdu na dovolenou. Milá by byla jindy. Nicméně i tak jsme byli na chvíli zapojeni do života ve vesnici. Jedna z členek výpravy do Lautoky na náboženské setkání nestihla člun, který je měl odvzt k Modré laguně a odtud trajektem do Lautoky. Hned se jala zjišťovat jestli bychom ji tam nesvezli my. A vlastně nejen ji, ale ještě dalších šest lidí. Trochu nás to prošvihnutí překvapilo, protože člun o kterém byla řeč jsme viděli. Nakládali jej půlhodiny... Bohužel my taxík být nemůžeme. Přijeli jsme po noční plavbě a zrovna trasa, kterou potřebuje ujet je proti větru a vlnám, co už se tvořily. Navíc - je nás na naší lodi pět, představa jak si naložíme sedm lidí s jejich kufry (už na pláži nachystanými) a pojedeme v náklonu 15 mil... Nebyla co nás lákalo. Zkusili jsme ale oslovit další loď, co dojela po nás - ale byli na tom podobně. A i pár dalších v blízkých zátokách, ale ani ti se netvářili, že chtějí vyrazit. Každopádně abychom učinili svědomí za dost, kdýž jsme dlouho nedostali odpověď jela jsem s dětmi navštívit druhou loď, co kotvila za námi. Přiblížili jsme se k nim, vypla jsem náš nový elektrický motor, pohovořili jsme, pustili jejich lodě a ...motor nenastartoval. S vlnami co nás pomalu brali na otevřené moře, třemi dětmi na palubě a blížícím se západem slunce. Ideální situace. Naštěstí na lodi byli pohotoví. Skočili do vlastního člunu a dotáhli nás zpět k sobě. Tam se mi v klidu motor podařilo nastartovat. Ukázalo se totiž, že elektrický motor má chybu - když jej startujete rychle. Zahlásí chyba Error a nic se nestane.

❮❯

1 / 3

Zůstali jsme tu dva dny a posunuli se o zátoku dál, H. a děti v ní strávili noc na pláži nicméně s rostoucím větrem v podstatě drtili písek mezi zuby. Já si "užila" soukromí na lodi, se kterou to ve vlnách házelo. Vůbec asi nejvíc nepříjmený pocit je vlnobití na kotvě. Při plavbě je to aspoň soustavný pohyb, většinou i vpřed. Ale když jste na kotvě, tak ta Vás (ve většině případů) holt drží a stahuje zpět. Brrr.

A tak jsme se pomalu od severu posouvali níž a níž s ostatními loděmi a hledali příhodné a chráněné místo před přicházející frontou. Zkusili jsme ještě jedno neobydlené kotviště, ale ani tady nebylo klidněji. Přesunuli jsme se kam mířila většina, Nanuya ostrov a tamní Modrá laguna. Když jsme dorazili bylo tu už pěkných pár lodí, zůstali jsme tak v nejsevernějším cípu laguny, nastavili všechny alarmy a užívali si první nehoupavé kotviště 〰️ děti a já jsme podnikli výlet na druhou stranu ostrova k Lou a jejím donutům. S její vnučkou jsme strávili příjemné odpoledne hraním na pláži. Dopoledne jsme pokračovali v našich školních aktivitách, odpoledne trávili na pobřeží. Taky jsme tu oslavili první školní den doma v Brně. Napsali paní učitelce a domluvili se na videohovoru. H. se dával do kupy po zánětu v krku a plánovali jak a kdy vyrazíme do Lautoky a pak směr regatta. Kromě toho jsme taky vyráželi na břeh k místům soukromé pláže výletní společnosti. Na pláž můžete, když tu zrovna není jejich zájezd. Za dobu našeho pobytu se tu otočilo několik trajektů. Ty v podstatě jen stály na motorech na místě a z nich se rojili mravenečci, co přeskakovali na menší čluny, co je příjížděli odvážet na jednotlivé ostrovy a vesnice v okolí. Docela mne překvapila neohroženost cestovatelů a forma jejich zavazadel. Drželi jsme jim vždycky palce i pěsti, aby se nic nevysypalo do moře.

❮❯

1 / 4

Vzhledem k tomu, že se H. stále necítil úplně fit, zvažovali jsme i možnost že bychom regattu vynechali. Ale na naše dotazy mailem nám nikdo neodpověděl, tak jsme se rozhodli, že bude holt fit do závodů a jede se.

Ještě před regattou jsme chtěli stihnout návštěvu jednoho z ostrovů, kde se natáčí Survivor. A to se nám povedlo, když jsme zakotvili u Navadra ostrova. Přivítali nás místní residenti, žraloci. Strávili jsme tu několik dní v dost vlnitém kotvení. Prozkoumali ostrov a našli pozůstatky úkolů ze soutěže, naučili se hrát novou hru díky posádce další lodi a pak už jsme spěchali doplnit zas zásoby, vyzvednout další poštu a vyrazit směr regatta...

Z Navadra kotviště jsme odjížděli ještě také z jiného důvodu, další den se ženil H. bratr a my bychom u toho alespoň elektronicky rádi chvíli byli. Nebyli jsme si jistí signálem v kotvišti a tak jsme raději zamířili k většímu městu. Na svatbě jsme tak alespoň chvíli mohli být. Už naše druhá od vyplutí. Měsíc předtím to byla svatba kamarádů.

❮❯

1 / 4