Nám ostatním se dostalo velkolepého výhledu s trochou větru v kostech. Odtud jsme pokračovali k městečku Twizel, které se nám na necelé dva týdny stalo trochu středobodem světa. U Twizlu jsme našli kempování u rybníčku brčálníčku s kachnami a čistým ramenem přítoku. V městečku měli šachové pole, park se sportovištěm a ve zvláště chladných a mokrých dnech i pekárnu s horkou čokoládou a knihovnu. Co víc si přát!

Odtud jsme vyráželi na denní výlety, původně jsme plánovali i jeden vícedenní, ale to nakonec nevyšlo. Dostali jsme se tak k ledovci Haupapa téměř až na dotek. Pod námi ledovcové Tasmánské jezero s malými loďkami a my nad nimi na cestě, kterou před několika lety právě ten ledovec s lavinou strhly. Je to ten druh cest který vede dál a dál a zčistajasna není. Za posledních několik let si, ale lidé poradili a tak se dá na druhou stranu propasti dostat. Obejitím skrz kamenné pole, kde se zvláště hodily oči našich malých průzkumníků při hledání mužíků.

Do stejných míst jsme vyrazili i následující den, ale tentokrát na začátek jedné z pověstných Great Walk. Tato vedla přes několik vysutých mostů až k dalšímu ledovcovému Hookerovu jezeru na úpatí Mt. Aoraki. Nejvyššího vrcholu Aoteaora. Great Walk jsou nejznámější tracky, které se vyznačují tím, že jsou udržované a dobře dostupné pro všechny výkonnostní skupiny poutníků. Což pravě o proti předchozímu dni nebo některým budoucím je velká změna z naší rutiny. Na některých ze slavných výšlapů potkáte spíše turisty, jinde je to spíš “domácí” záležitost. Nutno říci, že na našem prvním setkání s touto cestou jsme utvořili dvě skupiny. Běžce (H. s T., kteří dorazili k jezeru a od něj se vydali cestou, která byla pokračováním našeho výletu z předešlého dne) a chodce (to jsme byli my zbývající tři, kterým nevadilo zdolávat trasu klidnějším tempem, užít si koupel v jezeře a potom zpět na parkoviště).

Jak běžci tak chodci se slavně potkali zpět na startu, vyměňovali jsme si historky z cest. Běžcům upadl garmin (,který používáme jako vysílač naší polohy jak na moři tak na souši) a tak je jiný běžec téměř marně dobíhal, aby jim ho vrátil.